Kapitola 18
Kapitola 18
Strach z omylu – hypnotický hlas
Holky
se jen tak potulují parkem, kde už jsou stromy skoro holé. Barevné listí
spadalo na zem, a pomalu zhnědlo. Park tedy zdobili už jen viditelné lampy,
které jinak nebyli přes ohromě rozkvetlé stromy vidět, a taky hromady listí na
zemi, které ještě nestihli údržbáři parku sklidit. Dokonce bylo přes větve
stromů vidět i na modravou oblohu, která zdobila plochu nad zemí, a sem tam se
mihl nějaký ten bílý mráček.
,,
No tak přece se na Zofi už nezlobíš, ne?“ usměje se Jayzie a plácne Zoe po
rameni.
,,
Jo zlobim. Nemůže chodit s Yamatem, protože by to byla katasrofa. Nechtěla
bych aby si nás dvě pletl, vlastně nechci aby si nás nepletl nikdo!“ povzdechne
si Zoe.
,,
vždyť je náhodou hezký mít sestru!“ ožene se Jayzie, která je jedináček.
,,
To možná jo, ale né když je na chlup stejná jako sem já!“
,,
Ale určitě to má i své výhody!“ řekne Chloe a hraje si s lístkem, který
sebrala ze země.
,,
To teda nemá žádný výhody!“ zamračí se Zoe.
,,
Proč myslíš?“
,,
Proto…!“
,,
Ale můžeš se vymlouvat, že si to nebyla ty že to tvoje sestra, nebo že budeš
chtít někam jít tak Zofi bude dělat že si doma a bude hrát dvojroli a
podobně..“
,,
Jo jenže já stejně nikam večer nechodím. A kdybych to řekla našim tak mě
pustí.!“ Okřikne se Zoe.
,,
No tak přece se na ni nebudeš zlobit, že je zamilovaná do Yamata!“ řekne Chloe
a pomalu otrhává lístek.
,,
Nebo ho snad taky miluješ?“ poštouchne ji trošku Jayzie.
,,
Nééé!“ vykřikne.
,,
Já ho nemiluju, já ho nenávidím!“ křičí Zoe, a jde do předu a sama si to kráčí
někam daleko.
,,
Kam jdeš?“ zeptají se holky nechápavě.
,,
Chci být chvíli sama!“ řekne tiše a pokračuje v cestě.
Holky
se zarazí, podívají se na sebe nechápavím pohledem, pozvednou rameny, otočí se
a jdou na druhou stranu.
,,
Zoe, je teď nějaká divná, nemyslíš?“ ptá se Jayzie.
,,
To je. Si myslim že Yamata má stejně
ráda, a že žárlí na svou sestru.“ Usměje se Chloe a spolu se svou hvězdnou
kamarádkou pokračují na cestě za neznámem.
Mezitím
Zoe vchází čím dál tím víc do hlubšího lesa. Sama se vydala na tu cestu, sama
se z ní bude muset dostat. Chtěla se uklidnit. Ale proč vlastně? Proč tak
žárlí na svou sestru? Je to vážně kvůli Yamatovi?
Přemýšlí…
,,
Co se to proboha semnou děje! Přece na ni nežárlím, nemám taky na co. Nechci
Yamata. Nesnášim ty jeho přiblblí připomínky, ty jeho připitomělí narážky,
prostě ho nemůžu vystát. Co se to sakra semnou děje?…Vzpamatuj se Zoe… Prober
se konečně!“
říká
si pro sebe.
Kousek
od ní spatří houpačku, která je přidělaná na veliké větvi od stromu, a tak
směřuje k ní. Chytí se za dva provazy a usedne si na dřevo, které mělo být
jako sedátko.
Pomalu
se odkopává nohama, a pohupuje se…
,,
Bože… je mi strašně! Já…. Já… asi ho mám ráda. Asi mi vadí, že byl se Zofi, i
když sem si to nechtěla připustit. Asi mi vadí že mám sestru na chlup stejnou a
mám strach. Strach z toho , že si mě splete. Že si mě s ní zase
splete a bude poštuchovat jí a né mě. Vadí mi to? Nevím. Nemám to ráda, ale
zase se bez toho neobejdu. Byla by to strašná otrava kdyby na mě kašlal. Kdyby
si mě nevšímal. Néé…!“
Zoe si pořád nechtěla připustit to že by ji
mohlo vadit že její sestra byla s Yamatem. Pořád si nechtěla připustit to
že k Yamatovi stejně něco cítí. Proto ji po tvářích stekli slzy. Slzy plné
strachu. Slzy které rojila a sama nevěděla proč. Pomalu ji stekli po tvářích a
v podobě kapiček dopadli na zem. Na zem, kde se na malí moment zachytili a
pak se pomalu vsakovali do země.
,,
Máš strach?“ ozve se.
Už
je večer. Stmívá se a holky se ještě stavějí u Zoe.
,,CRRRR!“
zazvoní.
,,
Ahoj!“ vstoupí do dveří dívka.
,,
Jé ahoj si Zoe nebo Zofi!“ znejistí Chloe, před kterou nejspíše stála Zoenina
sestra, ale ona to nemohla tušit protože je od sebe nemohla rozeznat.
,,
Hihi sem Zofi!“ usmála se.
,,
A zvoláš mi Zoe?“ řekla s úsměvem Chloe a jemně nakoukla do domu.
,,
Zoe není doma, myslela jsem si že byla s vámi venku!“ podivila se.
,,
Ona ještě nepřišla?“ pohlédla na Zofi a Jayzii vyjukaně.
,,
Ne není doma.“
,,
Vždyt už se stmívá, kde proboha může být?“ vyjekla vyděšeně Chloe, a jako vždy
začala vyvolávat paniku.
,,
Neboj ona se vrátí, a řeknu jí ať ti zavolá,jo?“ usměje se Zofi, a je si silně
vědomá toho, že její sestra vždycky přijde domu.
,,
Tak dobře!“ řekne nejistě Chloe, sejde ze schůdků, a rozloučí se se Zofi.
,,
Tak ahoj!“ zamávají ji ještě naposledy holky a vydají se na cestu nejspíše
hledat Zoe.
,,
Nemyslím si že by byla tak dlouho sama venku!“ řekne Chloe a je stále
v šoku, a má strach o svou kamarádku.
,,
Třeba šla za Yamatem!“ usmála se Jayzie.
,,
Ne to si nemyslím.!“ Zakývala hlavou.
,,
Támhle totiž jde!“ ukázala prstem před sebe.
,,
Yamato:…“ zakřičela Zoe, a snažila se tak vyjukanýho Yamata nalákat k nim.
,,
Ahoj!“ usmál se na ně.
,,
Neviděl si Zoe?“ zeptala se nedočkavě a s nadějí že sní určitě byl.
,,
Ne bohužel ne.“ Zakýval podiveně.
,,
Jí se určitě něco stalo, Jayz já to vím!“ plaší opět Chloe.
,,
Ale teď půjdeme za Zofi a řekneme jí to. A půjdeme ji hledat.!“ Řekne Jayzie
matčinsky.
,,
Co se vlastně děje?“ zeptá se nechápavý Yamato.
,,
Zoe odpoledne se od nás odtrhla, a ještě se nevrátila domu!“ začne vysvětlovat
Chloe.
,,
Tak ji půjdeme hledat!!“ řekne odvážně Yamato a společně s dívkami se vidá
na cestu k Zoe domu oznámit to její sestře.
Sem
tam. Sem tam. Pohupuje se stále na houpačce. Poslouchá zvláštní tón chlapeckého
hlasu, který ji našeptává. Chlapec stojí vedle ní. Je zvláštně oblečen, a přes
sebe má ještě jakousi kápě a na nose veliké brýle, které mají zakrýt jeho
totožnost.
,,
Máš strach?“ zeptá se ji. Jeho ton hlasu je zvláštní. Takový až uspávací.
Takový hypnotický.
,,
mám!“ odpoví Zoe, a v obličeji má výraz jakoby to ani nebyla ona.
,,
Nechceš už dál trpět neshodnutí mezi
tvou sestrou, mezi tvými přáteli…?“
,,
Nechci!“ odpoví jednoslovně.
,,
Skonči to!“ řekne jí.
,,
Ale..!“ nestačí doříct a skočí ji do řeči..
,,
Ale.. žádný Ale. Nic ti nebrání. Nebudeš nikomu chybět. Tvoji roli zastane tvá
sestra. Nebudeš tu potřebná, jako teď. Nikomu nebudeš chybět.!“ Šeptá ji do
ucha zvláštní kluk, a snaží se ji vnutit
nějaké hlouposti.
,,
Skončit?“ ptá se skoro sama sebe.
,,
Skončit. Nic ti v tom nebrání, ani nikdo!“ směje se. Do ruky utrhne malou
větev ze stromu, a ostou hranou přejede Zoe po tváři. Díky tomu má na tváři
šrám, ze kterého jemně steče malý pramínek krve.
,,
Budeš mít po všechnom trápení, už tě nebude nic tížit.“ Stále ji opakuje.
,,
Žádné trápení?“ mluví podivně Zoe. V obličeji má takový zvláštně tupí
výraz. Takový prázdný, jako by koukala skrz všechno. Jako by nekoukala na nic.
,,
Správně ty hlupačko žádné trápení. Tak už to skonči!“ začne na ni pomalu
zvyšovat hlas, a roukou zastaví její houpání.
,,
Zoe!!“ křičí běžící Yamato, který ji spatřil. Za tu dobu co tu Zoe byla, stihli
jít Yamato, Chloe a Jayzie k ní domu, oznámit její sestře že ji jdou
hledat, a všichni se rozdělili. Yamato šel do parku, Chloe šla do města, Jayzie
probíhala ulice kolem domů, a Zofi koukala na místo u školy. Všichni se snažili
Zoe najít, a nakonec se to povedlo Yamatovi.
,,
Sakra!“ vykřikne kluk a jakoby lusknutím prstů zmizí.
Zoe
tedy sedí na houpačce jako nějaký přízrak a Yamato k ní doběhne.
,,
Ty si mi ale dala zabrat!“ vydýchává se.
,,
Takovou hru na schovávanou sem teda ještě nehrál!“ usměje se na ni.
,,
Skončím to..!“ říká tiše Zoe.
,,
Bez bolesti, bez utrpení…!“
Yamato
se podiví, a už ví že něco asi nebude v pořádku.
,,
Zoe?“ zeptá se tázavě.
,,
Zemřít. Musím zemřít!“ říká si.
,,
Zoe co to proboha plácáš!“ okřikne se na ni, přiklekne si k ní a prudce ji
chytne za ramena a zatřásá s ní.
,,
Co to s tebou proboha je?“
,,
Zemřít. Vše skončím!“ říká pořád dokola, jakoby byla nějaká zhypnotizovaná.
,,
Zoe proboha přestaň říkat voloviny!“ třásá s ní Yamato, a má docela
strach.
,, Vzpamatuj se! Musíš domů, všichni máme o
tebe strach!“
,,Co
se ti to proboha jen stalo!“ otočí na sebe její výraz a v jejích očích
vidí prázdnotu.
Zoe
ale neodpovídá. Je v tranzu, do kterého ji přivedl ten kluk. On ji přece
do hlavy hustil ty hlouposti. Ano byla v nejistotě, ale rozhodně to
nechtěla skončit se svým životem.
,,
Pojď sem!“ řekne a prudce ji obejme a přitiskne na svou hrud.
,,
Zoe, přece nemůžeš nic skončit. Přece by si chyběla tolika lidem. Nemůžeš přece
nechtít žít, jen kvůli tomu že máš stejnou sestru jako si ty. Chyběla by si
všem chápeš? Chyběla by si mi…!“ Začne ji Yamato uklidňovat.
,,
Chyběla..?“ ptá se prázdným výrazem.
,,
Ano chyběla by si nám a mě…“ dodá tiše a stále ji pevně drží.
,,
Já… Já…“ Zoe začne nabývat své barvy. Do
očí se ji pomalu vrátil lesk, a snad i život.
,,
nééé,….“ Začala brečet a Yamatovo obětí ještě více sevřela.
,,
Chci žít. Chci tu být s vámi chci tu být s tebou.“ Brečí mu do
náruče. Konečně začala vše kolem sebe vnímat. Konečně to byla ta Zoe, jak ji
všichni znají. A teď byla v Yamatově náruči a svěřovala se mu s jejím
trápením.
,,
Prosím tě Yamato,zůstaň tu semnou, neopouštěj mě, nenechávej mě tu samotnou.“
,,
Neboj Zoe, nenechám tě tu!“ řekl Yamato a po tváři mu stekl malý pramínek slzy.
Bylo mu ji líto, a měl ji moc rád.
,, Yamato já tě mám strašně ráda!“ brečí to Zoe.
Yamato ji po těchto slovech ještě více sevře v náručí, a pohladí ji po
jejích krátkých hnědých vlasech.
,,
Já tebe taky , ale už by jsme měli jít!“ pousměje se Yamato a hladí Zoe po
vlasech.
Oba
se pomalu postavili, a vyšli. Yamato obejmul Zoe kolem ramen a ta se na něj
přitiskla. Oba šli ve společné náruči. Konečně Zoe řekla to co cítí. Konečně si
to v hlavě urovnala. A konečně se s Yamatem usmířila. Oba se tedy vydali domů. Domů, kde na ně
čekají už všichni. Kde na ně čekají Jayzie, Chloe a Zofi, která si už netrpělivostí
kouše nehty.
Zoe
se za doprovodu Yamata vrátila domů. Jen co se ozval zvonek u dveří, všechny
tři dívky vyskočili z gauče, a hnali se ke dveřím co nejrychleji zjistit
kdo to je, a jestli to náhodou není Zoe.
Když
otevřeli čekalo je veliké překvapení.
,,
Zoeee!“ vykřikla její sestra a skočila ji do náruče.
,,
Zofi..“ vydechla Zoe, a s úsměvem ji objala taky.
,,
Měli jsme o tebe strašnej strach. Mysleli jsme si že se ti něco stalo!“ řikala
už s radostí Chloe, která si oddychla že je Zoe v pořádku.
,,
Já vím. Pak si s vámi budu muset promluvit…“ šeptla na Jayzii a Chloe.
,,
Hmm?“ podivila se Chloe.
,,
Tak pojd už domů.“ Smála se Zofi a byla šťastná že opět stráví noc ve stejném
pokoji se svou sestrou a opět si budou moci povídat, jako si povídají šťastné sestry,
kterým nic nechybí. I tentokrát budou pokračovat, protože si Zoe uvědomila, že
by se bez své sestry vlastně neobešla. Díky ní si v hlavně urovnala co
k Yamatovi cítí, a díky ní mu to vlastně řekla. Řekla mu že ho má ráda.
Však myslela to jako kamaráda, nebo jako kluka se kterým by někdy
v budoucnu chtěla chodit? Kterého by chtěla milovat? Sama ještě netuší jak
se to dále bude vyvíjet. Věděla jen jedno. Díky dnešku si uvědomila jak je sama
důležitá a její přátele pro ni také.
,,
Dobrou noc Zofi..“ popřála na spaní Zoe své sestře a zalehla pod peřinu a po
náročném dni se ponořila do hlubokého spánku, kde ji čekal svět snů.
,,
Dobrou Zoe!“ řekla ji na oplátku Zofi, a ještě rychle vyskočila z postele
a vběhla k Zoe.
,,
Co je?“ řekla udiveně.
,,
mlásk!“ vlepila ji jednu pusu na tvář, a zase odběhla a skočila pod svou
růžovou peřinou. Zoe se jen pousmála a opět se zasunovala pod svou modravou
peřinu.
Konečně
si mohla tedy odpočinout od všech starostí, i když už si pár problému dnes
vyřešila. Začala ale přemýšlet nad tím
podivným klukem, který ji uvízl v paměti. Vždyť to kvůli němu začala říkat
takové hlouposti, a to se jí nezdálo, bylo jí podivné, že jen díky jeho hlasu
by takhle zblbla. Myslela si že na tom něco bude, a že je tu čeká něco , proti
čemu budou muset opět vyrazit do boje. Nebo to bylo jen podmanění její mysli?
Vymyslela si to ve svém nevědomí? Nevěděla, každopádně se o to chtěla rozdělit
s ostatními….