Keepers Spirit

Kapitola 16

Začátek nového boje? Nebo nepotřebné strážkyně

Už bylo po posledním zápase. Po posledním boji, po kterém holky byli naprosto vyčerpané. Byli rádi že konečně porazili zlo. Že konečně zachránili svět. Konečně měli čas na svůj osobní život bez sebemenšího Keepers Spirit. Ale něco jedné z nich vrtalo hlavou nejvíce. Kde je Hikaru? Zachránili ji? Neví… Nikdo neví co se stalo po porážce Kariko se strážkyní světla.

Byl krásný odpolední den. Poslední týden co si lidi v městečku můžou užít krásného teplého sluníčka, a tak naposledy zajít na vyhřátou pláž a pobavit se , se svými přáteli, než přijde po dobu 4-5 měsíců chladné až mrazivé počasí, kdy místo studených nanuků , zmrzlin a vychlazených coca-col budou muset pít teplý čaj nebo kávu, aby jim nebyla zima. Přece jenom každý dá spíš přednost teplu, kdy se můžou cákat u vody než zimě, kdy můžou leda po sobě házet ledový koule, které vytvoří z přítomného sněhu a musejí být zabaleni do různých nepohodlných kabátů, kulichů, rukavic a šál.

Na poslední dny , které by mohli strávit na pláži se chystala i Chloe Makito. Naše hlavní hrdinka, která s pomocí svých kamarádek zachránila svět a tak splnila svůj úkol týkající se záchrany světa před zlem. Jeden úkol ale nesplnila. Ten ji však stále vrtal hlavou.

,, Kde je! Kde může být! Zachránili jsme ji? Je živá a v pořádku? Nebo nás něco čeká? Ne hloupost… naprostá hloupost. Co by nás mohlo čekat, když všechno zlo jsme porazili. Je prostě konec. Hikaru je v pořádku a určitě ve svém světě. Žádné zlo už není. Už není proti čemu bojovat. Nemysli na to… přestaň si připouštět že by vám a vašemu světu mohlo hrozit nebezpečí… ne nemůže. Je konec!“

Chloe se toho v hlavě honilo spousta. Byla ve svém velikém pokoji, který jako obvykle nebyl uklizený, a věci tam byli naházené na velikých hromadách, a nic by jste tam nemohli nikdy najít. Stejně na tom ale byla i Chloe, která neustále něco hledala, a stěžovala si.

Našla svůj červený baťoh a ukládala si do něj věci, které si chystala vzít na pláž. To ji ale čekal ještě jeden z největších úkolů. Musela ty věci nejdříve najít z jedné z těch několika hor věcí, které ji stáli uprostřed pokoje.

,, Kde jsou plavky! Sakra tak kde jsou!“ vykřikovala, hlavu měla zabořenou v jedné z hor věcí, a vyhazovala je po celém pokoji. Hledala svoje dvoudílné plavky, které měla tak moc ráda a hlavně v nich vypadala dobře. Když je našla v poslední hroudě věcí, okamžitě je čapla, a vložila do svého batohu a společně s plavkami tam šli i opalovací krém, velká osuška na které byl nějaký sladký medvídek a peněženka s penězi samozřejmě, protože si měla v plánu koupit poslední zmrzlinu v tomto roce.

Chtěla už pomalu odejít z pokoje a ještě se ujišťovala jestli má všechno. Její oči ale sjeli náhodně na stůl, protože jí něco zablýskalo v obličeji díky odrazu světla, které pocházelo z venku.

,, Moje transformační brož. Mám si ji vzít? Budu ji potřebovat? Ne na co. Na co by sem ji asi tak teď mohla potřebovat, když nám nehrozí žádné nebezpečí. Žádné nebezpečí tu není, vše jsme zničili. Tak sakra holka neplaš přece. Nic si sebou neber. Bude to v pohodě. Nebo ne?“

Chloe hodně váhala, jestli si ji má vzít nebo ne, ale pro jistotu si ji stejně vzala a hodila do přední kapsy u batohu. Sice ji svědomí napovídalo že je to zbytečné, ale malý strach který v ní stejně ještě přebýval společně s nejistotou , ji přemohl.

Chloe si ještě nasadila bílou kšiltovku, své holé nohy vsunula do světlounkých pantoflíčků a s batohem na zádech vyběhla z domu. Byla domluvená se svými kamarádkami že se sejnou na pláži, a užijí si ty poslední dny tepla na plno. Jenže Chloe už byla taková, a jako vždy přišla pozdě. Cestou se ještě zdržela v krámečku, protože ji ve výloze siřeli do očí jahodové marcipánové koule, které měla tak strašně ráda, a tak jim neodolala a za pár drobnejch si koupila hned dvě.

Cestu k pláži švihla přes její nejoblíbenější park, kde poslední teplé dny nehráli žádnou roli. Vypadalo to tam jako už koncem podzimu, ale i tak to tam bylo stále krásné, a hlavně hodně barevné, a to se Chloe ,která měla ráda pestré barvy, moc líbilo. Procházela parkem, a když byla u plotu, už se ji nechtělo jít pár kroků navíc aby mohla vyjít východem, ale přeskočila plot, a raději hned utíkala dolu na pláž, aby ji nikdo nemohl vynadat za to že si přelejzá plot v nádherném parku a ničí tak krásnou trávu pod jejíma nohama rostoucí.

,, No tak Chloe kde vázneš!“ mávala ji už z dálky Zoe, a za ní stáli její další kamarádky. Všechny byli oblečené do plavek a nebo krátkých kraťasů, které se jim náramně hodili k horní části plavek a nebo k hraní míčových her. Na pláži bylo dost lidí, a tak tu byla dost veliká naděje že tu potkají někoho známého.

Třeba Jayzie. Potkala tam svého milovaného Tommyho, se kterým si hned sedla na vyhřátý písek a povídala si s nim. Byla z něj tak unešená, že se skoro vznášela ve vzduchu, a z pusy ji snad vytékala malá slina.

Chloe si odložila věci k holkám a rozhodila na písek svoji osušku. Než si ale stačila sednout nějací kluci ji pozvali jestli by si s nimi nechtěla zahrát volejbal, a to by nebyla Chloe aby neodolala krásným klukům.

Chloe se postavila na podání, i když ji to nikdy nešlo, a chtěla odpálit míč. Nejdřív ji spadl na zem aniž by se ho dotkla, po druhé spadl těsně před ní a na třetí pokus to trefila do svého spoluhráče.

Chloe nebyla moc silný hráč a tak od ní kluci nemohli čekat to že by sní někdy v budoucnu mohli vyhrát. Chloe tam stála s připravenýma rukama na barg aby odpálila míč, ale míč ji vletěl přímo do obličeje.

,, ÁÁÁ!“ vykřikla a s červeným obličejem spadla na zem.

Kousek od nich se bavili další dívky, a Zoe se pobaveně smála své nejlepší kamarádce, který šel volejbal asi tak jako šnekovy běhání sprintů.

Zoe si kousek dál házela s létajícím talířem společně s Miyako, Hiromi a Yamatem. Yamato si ale nemohl odpustit připomínky na Zoe, které byli mírně lechtivé. Neustále si sjížděl její postavu, a okukoval její vnady, kterými byla obdarovaná od boha ( nebo od maminky?J)

,, Zoe má hezkou postavu, ale mohla by zpevnit trošku bříško aby ji vynikli víc její prsa!“ usmíval se Yamato, a povídal to vedle stojící Hiromi, která se lehce uchechtávala. Zoe tam stála s nohami do X, a její tvář pomalu rudla do barvy rajčete.

,, Yamato! Drž hubu!“ vykřikla a frisbee hodila přímo na něj. Talíř letěl takovou rychlostí, že ho Yamato nestihl ani chytit ani se mu vyhnout a sejmul ho přímo do hlavy.

Zoe byla vůči němu dost škodolibá a strašně se mu začala smát. Jemu však do smíchu moc nebylo. Na hlavě mu vyrostla obrovská červená boule za kterou se okamžitě chytil.

Jayzie nabídla že by se mohli jít osvěžit do vody. Chloe s tím okamžitě souhlasila, protože se dál nechtěla zesměšňovat díky volejbalu před hezkými chlapci.

,, Jayzii! Počkej na mě!“ vykřikla a běžela přímo do vyhřátého moře. Jenže jak tak běžela a písek nabíval mokrosti, tak po něm jaksi uklouzla, chvíli byla ve vzduchu a pak spadla přímo na zadek.

,, ÁÁÁUUUU!“ vykřikla, a v očích měla slzy bolesti. Stoupla si a hladila se na zadku jak ji to bolelo. Jenže všichni co ji bohužel viděli se ji smáli.

,, Bože tohle se stane vážně jenom mě!“ řekla si pro sebe a okamžitě zahučela do vody, aby nikdo neviděl ten její zrudlí obličej. Do vody za ní hned šli i Miyako, Hiromi a Jayzie s nějakýma klukama, a Zoe a Misaka leželi na lehátku vedle sebe a užívali si teplého sluníčka a opalovali se.

,, To je nádhera!“ řekla Zoe, a vnímala krásu tepla, které ji chrčelo do obličeje a na celou přední stranu těla.

,, To je! Konečně pořádná relaxace!“ řekla ji na to Misaka, která ježela zase na břiše a opalovala si svá bílá záda, a hlavu měla podepřenou přeloženými rukami a na hlavně měla letní klobouček aby ji silné slunce nesvítilo tolik na hlavu.

Yamato zpozoroval že Zoe leží na lehátku, a tak vyběhl z vody, a běžel pomalu k ní. Naklonil ve nad ní a pořádně zavrtěl hlavou,aby z jeho vlasů vyteklo co nejvíce vody.

,, ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ vyjekla Zoe leknutím protože na ni vylili snad kýbl ledové vody. Jak se tak lekla, tak nějak zakmitala lehátkem až z něj spadla, ale ještě instinktivně se chytla něčeho nejbližšího což byla Misaka. Ale ta to taky nevychytala a tak se nechala Zoe strhnout a spadla těsně k ní. Na nose pak měla zkřivené brýle její klobouček měla na zemi, a vůbec nechápala co se děje.

,, Co děláš prosim tě!“ řekla přísnějším hlasem.

Zoe se pomalu zvedala ze země a na druhé straně lehátka byl Yamato, který se smíchy popadal za břicho, a z očí mu tekli slzy.

,, Yamato ty idiote!“ vykřikla Zoe, v jejích očích byl nehorázný vztek a Zoe ze svých tajných zásob ( nevím kde ji mohla v tu chvíli vzít) vytáhla obří vodní pistoli a rozeběhla se za Yamatem.

,, Já tě zabiju!“ křičela a když ji Yamato zpozoroval, a hlavně viděl to co má v ruce okamžitě bral nohy na ramena a utíkal přes celou pláž.

Misaka na ně s udivením koukala a lehce se pousmála. Vyšplhala se na lehátko, narovnala si brýle a opět se slunila.

Zoe honila celou dobu Yamata a pokoušela se ho zasáhnout ledovou vodou co měla v pistoli. Zatím se jí ale podařilo postříkat pár nevinných lidí, kteří byli na pláži a slunili se.

,, Koukej co děláš huso střelená!“ seřvala ji nějaká nafintěná husička, která byla obklopená úžasnými chlapci, kteří o ni určitě měli zájem.

,, Sorry!“ křičela ale ani se neohlédla protože následovala Yamata.

,, Tak a mám tě!“ vykřikla, když se Yamato zastavil, protože mu cestu zkřížil strom. Jen se ohlédl, a už ji schytal plnou do obličeje, a jeho výraz by se dal přirovnat k rybě na suchu.

Chloe se posadila na volné lehátko vedle Misaki, vzala si svoji osušku, hodila si ji přes záda a dva růžky držela v rukou aby si zakryla i část popřední části těla.

,, Dneska je moc hezky že?“ začala se sní bavit.

,, To jo. Ale můžu se tě na něco zeptat?“ řekla Misaka a brýle si jemně posunula z nosu aby viděla na Chloe lépe.

,, No jasně!“ usmála se Chloe.

,, Myslíš si že je konec?“

,, Nevím!“ mírně přikrčila nosík, a v hlavně ji zase promíjeli otázky s Hikaru. Nechtěla na to myslet. Nechtěla bojovat. Nevěděla co má na to vše říct. Nikomu už nechtěla lhát.

,, já myslím že ne!“ řekne přesvědčivě Misaka.

,, To by jsme jinak zachránili Hikaru. To by tu byla s námi. Ale i tak by nás určitě čekal ještě nějaký boj. Protože by jinak Hikaru nebyla. Nevím možná se mílím ale myslím si to!“ řekla Misaka a opět si nasadila své černé brýle a koukala do slníčka.

,, Možná máš pravdu!“ řekla Chloe a zamyšleně koukala do země.

,, Má pravdu. Proč by tu jinak Hikaru nebyla? Neporazili jsme všechno. Čeká nás určitě něco daleko náročnějšího, z čeho mám strach.!“

,, Ahoj Chloe!“ zatahá ji mírně za jeden z jejích culíků chlapec, po kterém teď v poslední době šílí.

,, Jé ahojky Kenji!“ otočí se na něj a pousměje se.

,, Od včerejška sem tě neviděl. Po té podivné holce co na nás chtěla útočit!“ řekne trochu šeptem Kenji, protože si není jist jestli Misaka, která je hned vedle nich slyší nebo spí.

Misaka však zpozorněla. Její oči se otevřeli a pozorovali nenápadně Kenjiho ústa co všechno prozradí.

,, Ona nás zachránila že?“ řekne ji Kenji, a doufá že Chloe si to ještě pamatuje. Přece jenom mu víla řekla že Chloe pomohla domů.

Chloe stuhla. Nevěděla co na to říct. Už se o tom nechtěla dál bavit. Nechtěla slyšet o své podobě Keepers Spirit nic.

,, ona chrání svět. Chtěl bych jí najít a ještě jednou poděkovat!“

,, Jo. Chrání svět. A určitě tvoje poděkování teď slyšela!“ řekne s úsměvek Chloe. Misaka je pozoruje.

,, Takže Kenji ví o Keepers Spirit. Věděla sem že už Chloe viděl, ale asi teď viděl něco konkrétnějšího. Hmm….. hlavní je že neví že to je Chloe. Hlavní je že neví že to jsme i my.!“

 Myslí si Misaka a stále ty dva pozoruje.

,, Snad se ještě někdy ukáže!“ řekne Chloe a zahledí se do moře.

Vzdych…

Chloe to prostě nemá lehký. Její srdce je přetíženo. Neví co má řikat. Nechce lhát. Nechce už být Keepers Spirit. Nechce bojovat. Má z toho strach. Má strach že přijde něco horšího než Kariko. Co teď? Musí se vzchopit.

,,… Musím sebrat odvahu. Přece se nebudu bát. Je to můj úkol, kterým sem byla pověřena a musím zničit zlo!!….“ řekne si pro sebe a stále se usmívá na Kenjiho.

Už se chýlilo k večeru. Zlatavé slunce se vznášelo těsně nad mořskou hladinou a všichni z pláže už odešli. I naše děvčata si balili věci a odcházeli. Yamato se s nimi rozloučil a šel jinou stranou, ale ještě si neodpustil připomínky na Zoe.

,, Tak se mějte. Jo a Zoe, zapomněl jsem ti říct že máš hezký kalhotky!“ usmál se, otočil se a odcházel se zvednutou rukou a ještě chvíli mával holkám.

 Zoe zrudla. Už byla převlečená z mokrých plavek do spodního prádla a oblečení, které si převlíkla na toaletách, které byli na pláži . Koukla se na svoji spodní část těla, a byla oblečená do krátké riflové sukně, takže stačilo, když se nějak ohla a byl jí vidět kousek jejích bílích kalhotek. A Yamato jak ji furt pozoroval, tak si toho nejspíše všimnul.

,, Yamatooooo…!“ zakřičela ještě pěstnící Zoe, která jeho narážek měla už pokrk.

Holky se jí pobaveně smáli. Zůstali sami. Kenji šel domů už dříve, a Tommy také, protože pospíchal na zkoušku.

Holky šli tedy sami. Vyšli z pláže a procházeli krásným parkem, kde se u vchodu každá rozdělila a šla sama domů.

,, Misaka má pravdu!“ řekla Cloe.

,, Určitě nás ještě něco čeká, proto musíme být opatrný.“

,, A hlavně si všímat maličkostí, nenechat nic náhodě!“ řekla Jayzie, která si také myslela že je ještě něco čeká.

,, Dobře.!“ Kývli ostatní holky.

Všechny došli k vstupním vratům, pomalu je otevřeli a všechny z nich vyšli a loučili se.

,, Tak zítra!“ usmála se na ně Chloe a vyrazila společně se Zoe, která šla ještě ten kousek s ní.

,, Ahoj!“ zamávala Zoe.

,,Ahoj!“ loučila e snimi i Misaka, Miyako a Hikaru.

,, Mějte se!“ usmála se Jayzie a jako jediná se vydala na cestu domu sama. Letní tažku žluté barvy s růžovými květinami měla přes rameno, a ruce měla vložené v kapsách. Koukala do země a myslela ještě chvíli na KS. Nešla tak úplně sama. Něco, nebo spíš někdo ji sledoval. Šel jí v stopách, ona si toho však nevšimla. Její transformat však zaregistroval nečistou energii.

,, Hmm… Co je?“ zeptala se udiveně pro sebe a vytáhla si z kapsy transformat, který ji brněl a blikal. Když se na něj podívala nevěděla co se děje. Rozhlédla se kolem sebe, ale nikdo nikde nebyl.

,, To je divný!“ podivila se. Transformat ale najednou přestal blikat. Jako by se to, co Jayzii sledovalo, a tak ji hrozilo v jeho přítomnosti nebezpečí , vzdálilo.

A byla to pravda. Jayzie pokračovala v cestě a dotyčný stál za stromem a už ji jen pozoroval jak jde. Byl to někdo, koho Jayzie znala. Někdo k jemuž její city byli veliké. Někdo koho milovala. Někdo s kým ji teď hrozilo nebezpečí.

,, GRRR…..“ vydal ze sebe. A přihmouřil oči. Jeho výraz byl jako výraz vzteklého psa. To ona ale nemohla vědět. Nemohla tušit že nyní ji sleduje její milovaná osoba. Nemohla vědět že ji sleduje Tommy….

Ano sledoval ji Tommy. Tommy v jehož nynější přítomnosti ji blikal transformat za účelem nebezpečí. Uvědomí si to včas? Pozná to? Nebo je to jen porucha její brože, která nadějně tápá po zlu aby konečně mohla vypustit energii a začít být užitečná…..

Jayzie šla dál klidným městem, kde se na ulici už nic ani nikdo nevyskytoval. Šla a přemýšlela co se jí to mohlo stát s její broží. Prohlížela si ji a pokračovala v cestě.