Epizoda 1
Kapitola 1
Přátelská pomoc, Zrození keepers spirit
Krásným slunečním dnem se přes celé město žene potrhlá holka, která pospíchá domů.Chloe Makito, jak se jmenuje pohledná blondýnka s modrýma očima ,vlasy má svázané červenými mašlemi do dvou culíků, na sobě ještě školní uniformu a v levé ruce školní tažku , pospíchá, aby stihla telefonát, který čeká už dlouho a je to její poslední šance jak si udržet svého kluka Kamita.
Konečně se dostane po dlouhém běhu přes celé město domu.Proběhne zahradou, vyběhne čtyři schody, pustí tažku na zem a vběhne do domu. Už je ale pozdě. Chloe vzhlídne na hodiny. Kamito ji měl volat před deseti minutami, a věřte že on je opravdu přesný oproti Chloe.
,, CRRRRRRR!“ Ale nakonec telefon stejně zazvoní. Chloe se k němu snaží přiřítit s nadějí, že se Kamito zpozdil a tak se nadějně hrabe přes kopu věcí k telefonu. Když se k němu konečně přes ten nepořádek v pokoji dostane a s radostí to zvedne, tak uslyší hlas své nejlepší kamarádky Zoe.
,,Nééééééééé..!“ zakřičí do telefonu, až z toho Zoe málem ohluchne. Ale ta už ví, proč Chloe tolik vzlyká, ale i přes to všechno jí řekne, ať je za čtvrt hodiny v parku.
Chloe se na rozkaz její rázné kamarádky Zoe plouží městem směrem na park.Její oči jsou šíleně obrovské a slzavé, pusu má zvlněnou a tvář hodně nafouklou a skoro brečí. Na domluvené místo opět přijde pozdě jak je to u ní běžné.
,, Ke si prosím tě zas tak dlouho byla?“řekne ji trošku přísně.
,, ÉÉÉÉ! Smrk! Zase sem přišla pozdě!“ brečí Chloe a nudli u nosu si utírá do rukávu.
Zoe se ji snaží rozveselit, a tak se jdou jen tak procházet. Prohodí pár slov, ale jak už to tak bývá, Chloe nedělá nic jiného než že vzlyká a smutní. Naproti nim se objeví krásná dlouhovlasá blondýnka a jak se míjí s holkami tak vrazí do Chloe, až ji srazí na Zoe. Holky se obě diví a nechápavě koukají jedna na druhou, protože se dívka ani neuráčila omluvit. Chloe se naštvaně ohlédne po dívce, a chytne za ruku Zoe a táhne jí za ní. Obě dvě ji začnou sledovat.
Když ji náhodou sledují za rohem, dívka se zlostně otočí, až se z toho holky vyděsí.
,,Co chcete!!“ řekne nemilým tónem. Chloe se tedy odhodlá na odpověď . Už to skoro vypadalo jako by ji chtěla říct , že by se ji měla omluvit za to že ji ta nemile srazila, ale když viděla ten její zlostný obličej vykoktala ze sebe akorát :
,,No já a tady Zoe jsme si říkali, že tu si asi nová, a tak jsme se s tebou chtěli seznámit. A taky by ses mi mohla omluvit za to sražení.“ To poslední ale už řekla jen potichu, takže by to mohla slyšet jen Zoe , která stála vedle ní. Dívka se ale jen otočila . :
,,Teď nemám čas!!“ pohodila svými krásně zářícími blond vlasy a odešla pryč.Holky tam stáli jen tak s otevřenými pusami, a raději si dál namyšlené dívky nevšímali.
Druhý den vstupuje třídní učitelka do třídy, a sebou vede novou tvář. (bohužel jak pro koho). Paní učitelka dívku představí :
,,Tohle je Jayzie Korimoto , a je to vaše nová spolužačka. Doufám že ji tu mile přivítáte!“ Jayzie pohrdavě pozdravila, a usadila se do lavice hned vedle Chloe , která byla zrovna volná. Chloe s otevřenou pusou vrhne pohled přímo na Zoe ,která sedí o pár lavic ve předu,protože je učitelka už před delší dobou rozsadila za to že neustále vyrušovali při hodině. Obě nevěřícně kroutí hlavou.
O přestávku Jayzie s nikým nekomunikuje a tak se Chloe vrhne k Jayzii aby sní prohodila pár slov.
,,Tak to včera nebylo moc dobrý uvítání, co?“ Jayzie se jen pousměje a otočí pohled od Chloe. Ta se nafoukne a jde od Jayzie rovnou k Zoe, aby sní radši už nemusela mluvit.
,, To není můžný, ona je tak namyšlená!“ křičí naštvaně Chloe.
Zoe je trošku v šoku. U spánku se jí utvoří kapička potu.
,, To bude dobrý!“ řekne tichounce, aby Chloe nezačala křičet ještě víc.
,, ÁÁÁ To nebude dobrý! Nebudu sedět v lavici s namyšleným nosem nahoru!“ křičí Chloe a vydupe tyto slova rovnou ze třídy.
Zoe sedí na lavici a cítí se trapně a povzdvihnutím ramen dá najevo že nechápe co se tuděje.
Při hodině se pak podívá z okna a vidí že z krásného dne se stala skoro noc. Venku se hodně zatáhlo, a bylo černo jako v noci. Spustil se prudký déšť a začala se třást zem. Všichni zpochybněli a když začalo zemětřesení ještě víc ,tak se co nejrychleji, něž se budova začne hroutit, sklidili ven.
Před školou stáli davy studentů se svými učiteli,a když učitelka od Chloe ze třídy počítala žáky, tak zjistila že ji někdo chybí.
,,Pane bože! Jayzie chybí! Zůstala asi v budově!“ Chloe si okamžitě vzpomněla že na ni nebyla ta nová žákyně moc milá.
,,Dobře jí tak!“řekne trošku nahlas.
Ale v mysli jí něco napovídá že by i přes to jak se k ní Jayzie chovala, se měla vrhnout pro ni.
,, Chloe Makito!!! Okamžitě se vrat zpátky!!!!!“ křičí učitelka..Zoe i přes křičící učitelku se vrhla rovnou za Chloe aby nebyla sama.
Když obě byli v třásací budově a běhaly různě po chodbách a hledali Jayzii , tak ji spatřili u jedné třídy vyšších ročníků , jak leží na zemi a nejspíš je asi zraněná. Obě se zděšením přiřítily k ní a snažili se ji pomoct. Začal se hroutit strop budovy a veliké kusy cihel začali padat na holky. Jayzie se vzpamatovala a viděla holky jak mají o ní strach.
,, Vypadněte než se to tu zřítí!zabije vás to!“ křičela, ale bez nadějně protože ji Chloe skočila do řeči.
,, Na to zapomeň! Nechci pak žít s pocitem že sem nechala zemřít svoji kamarádku!“ řekla takovým zvláštním tónem. Jayzie tam ležela a chytla se za holky. Nevěděla co má na to říct. Byla v šoku, že ji Chloe považuje za kamarádku i přes to , že na ni nebyla moc milá.
Holky Jayzii pomalu zvedli a snažili se zmizet z budovy. Ze stropu se ale ulomil veliký kus cihel a padal rovnou na holky.
,, ÁÁÁ!!!“ Křičeli vyděšeně a instinktivně se ohnuly hlavou k zemi. Kdyby na ně ten kus spadnul , holky by neměli šanci přežít. Najednou se ale objevila obrovská záře. Skládala se ze tří barev, žlutá, modrá, růžová. Byla oslepujíce nádherná a zázrakem holky zachránila.Ta silná energie pohltila holky a vytvořila jim auru,která je zachránila. Před holkami se objevili tři zvláštní brože velikosti asi tak dlaně dospělého člověka. Dívky vstali ze země a divili se co to je. Chloe se toho zvědavě a vyděšeně dotkla a záře se ještě víc rozšířila, a dívkám prosvítila cestu ven. Dívky na nic nečekali a vrhli se přímo z budovy. Cestou ale stále cítili tu nádhernou energii,která v nich začala proudit,a cítili se zvláštně.
Venku už čekala učitelka, která byla na omdlení, ale když spatřila holky jak nesou v obětí Jayzii s velikým oddychem vydechla.
,,Tohle už příště nedělejte! Záchranáři by pro ni šli!“ vynadala jim učitelka, ale pak se jemně usmála.
Déšť už přestal a země se přestala chvět. Obloha se rozjasnila,začal se ozývat zpěv ptáků, a žáci se odebrali domu, protože do polorozbořené školy by se nemohli vrátit. Tři dívky se dívali na školu a v hlavě se jim promítalo jen to co se stalo na školní chodbě. Stále nemohli věřit tomu co se stalo. To ale ještě nevěděly co je čeká až si sáhnou do svých kapes………