Keepers Spirit

KEEPERS Spirit

In the movie

Ice Lady Etaka

Sen.

Opět se jí zdál sen, ze kterého se probouzela celá zpocená a hluboce dýchala.

Stála uprostřed jakéhosi prostoru. Všude bylo jen bílo a foukal zde nepříjemně ledový vítr, ve kterém se vznášeli ledové vločky. Stála tam a jen tak se snažila udržet na místě, protože na ni silný vítr narážel, a málem ji odfoukl daleko do ztracena. Držela se co to jen dalo, byla silně podchlazená a do obličeje ji naráželi bodavé vločky, které ji studili a štípali. Bránila se rukou a zakrývala se. Najednou se začal ve velikém bílu šířit nepříjemný zvuk. Začala křičet bolestí, nebylo moc příjemné poslouchat písklavý tón který se neustále opakoval. Z bílého prostoru začala v dáli vidět jakési rysy. Osoba, která to nejspíše byla se přibližovala, až bylo poznat že to byla žena. Byla zvláštní, nevypadala jako normální lidská žena. V obličeji byla celá bílá, jako by nic necítila jako by byla mrtvá, a její srdce ledové. Byla oblečena do šedého kabátu, který ji měl chránit a byl lemovaný bílím kožichem. Kabát byl dlouhý až na zem ale z pod něj vylézali tmavě šedé boty. Žena měla hustou stříbrnou hřívu vlasů, které se ji v tom silném větru shrnuli na jednu stranu a pluli ve vzduchu. V ruce držela něco zvláštního. Nevěděla co to je, ale neměla z toho dobrý pocit. Cítila z toho něco špatného. Na dálku cítila zvláštní energii, která zní vysávala její síly. Žena se přibližovala. Najednou zjistila že je připoutaná zvláštními bílými pásy, a žena na ni namiřuje tu podivnou křištálovo-rampouchovou věc.

,,ÁÁÁ!“ vyjekne Chloe, strachem si sedne v posteli a zhluboka dýchá. Opět měla ten samí sen. Znova viděla zvláštní ženu, která v sněhové bouři probodla její srdce a udělala zněj led. Chloe se oklepala, odhrnula ze sebe peřinu, která ji v noci měla hřát, nohy vyhodila z postele a pomalu našlápla na chladnou zem bosými nohami a vstala. Ze psacího stolu si nalila z konvice na čaj studenou vodu, kterou si tam dávala vždy na noc, a žíznivě se napila několika sklenic, a tolik hltala, že ji z koutků úst vytékali dva pramínky vody, které pak po bradě ukápli až na zem.

Jemně položila sklenici na stůl a šla k oknu, aby si na ten kousek noci co ještě prospí, otevřela okno aby ji nebylo takové horko. Z venku na ni svítil nádherně stříbrný měsíc, jehož světlo pronikalo do jejího pokoje a vytvářelo tam tak hezkou atmosféru na spánek.

Chloe se uložila znova do postele a snažila se usnout. Hlavu se svými jemnými rozpuštěnými vlasy zabořila do huňatého polštáře, a přes sebe přetáhla peřinu. Zavřela oči a pokoušela se usnout. Nějak nemohla zapomenout na ten sen, který se ji opakoval už po několikáté. Z té ženy měla strach. Ne strach ne, ale spíše jen špatný pocit. Byl to přece jen sen. Ale co když jí měl varovat? Ne na to ani nemyslela. Měla pokrk všeho špatného, že její myšlenky na sen rázem ustoupili a Chloe v klidu usnula a zabořila se do světa spánku.

Bylo ráno. Slunce už svítilo, a jeho paprsky zasahovali až do Chloenina  pokoje, a svítili ji do obličeje. Chloe pomalu otevřela oči, párkrát zamrkala, protože jí hned tak po ránu nebylo světlo příjemné do očí. Otočila se tedy na druhou stranu postele a ještě zavřela oči. Ale jen na moment. Pak vytáhla ruce z pod deky a zhluboka se protáhla.

Vyskočila z postele, a vběhla k oknu aby ho mohla zavřít, protože už ji začínala být zima. Když okno zavírala, všimla si , že venku pobíhají malé děti. Byli tři. Na sobě měli teplé kabáty, kalhoty, boty, rukavice, čepice, a byli zabaleni do pruhovaných šál. Po sobě házeli hroudy sněhu, protože udělat ze sněhu kouli pro ně bylo dost těžké, když na sobě měli takový vrstvy brnění. Běhali tam a křičeli na sebe. Hodně hlasitě se smáli, a také pořád padali na zem, takže až přijdou domu budou muset všechno oblečení nechat sušit, protože budou pěkně zmáčení.

Chloe se pousmála a po chvíli pozorování se odebrala ke své skříni aby na sebe něco navlékla a mohla se jít připravit.

Bylo totiž už dopoledne. Byli zimní prázdniny a tak si Chloe neodpustila trochu toho spánku navíc. Ze skříně si přes ruku házela oblečení, které měla v plánu si dneska vzít. Nejdříve si přes ruku hodila teplé ponožky, čisté kalhotky a podprsenku, pak na to hodila hnědé kapsové kalhoty s černým páskem a na kapsách vyšitými růžovou a zelenou nití květiny, růžové tričko a bílou mikinu s kapucou. Všechny tyhle věci si vytáhla ze skříně. Ano slyšíte správně. Chloe všechno oblečení měla naskládané ve skříni. Konečně se dokopala k zimnímu úklidu, a tak teď měla v pokoji pořádek.

V náruči nesla hroudu oblečení a přestěhovala se s tím do koupelny. Vše tam hodila na zem, ze sebe svlékla noční košili a skočila pod sprchu.

Pustila na sebe proud teplé vody, a z držáků na mejdla si vytáhla to své. To své krásně vonící po růžích. Rychle se namydlila a spláchla. Popadla ručník, který  měla hozený přes dveře od sprchového koutu. Usušila se a zabalila se do ručníku.

Jen co vyšla ze sprchového koutu, vlezla si před zrcadlo a k umyvadlu popadla kartáček a pastu na zuby a rychle si vyčistila zuby, vypláchla a opět věci vrátila na dané místo. Když tak na sebe koukala do zrcadla pokoušela se o svůdné pohledy. Něco jí na tom ale chybělo. Ano správně ještě se stačilo učesat a bylo by to ono. A tak proto ze zásuvky pod umyvadlem vyndala svůj kartáč na vlasy a jemně si sním své blonďaté vlasy pročísla. Teď už jí zbývalo jen vklouznout do svého vybraného oblečení a sejít dolu na snídani.

Rychle vklouzla do svého spodního prádla, pak na sebe nasoukala své kalhoty a tričko, a mikinu si ještě vzala do ruky.

Co nejrychleji seběhla schody, protože jí už žaludek oznamoval, že by rád strávil něco dobrého k snědku.

Byli zimní prázdniny. Vánoce. A tak je trávili děvčata každá doma u svých rodičů. Konečně po dlouhé době.

Děvčata spolu bydleli stále, ale někdy byl prostě čas se vrátit na pár dní domu a oslavit něco s rodiči, kterým dlouho chyběli.

Chloe seběhla schody a namířila to přímo ke kuchyňskému stolu, kde na ni už asi tak dvě hodinky čekala polovychladlá snídaně. Na talíři se na ni usmívali dvě topinky a  vedle talíře měla ještě džem, nůž a hrníček se studeným kakaem. Bohužel to maminka udělala moc brzo, a jak Chloe přišla na snídani v 11 hodin, tak ji všechno vystydlo.

Chloe to ale i tak spořádala všechno do posledního drobečku, ještě ukradla mamince z kuchyňské linky trochu pečiva, které zrovna chtěla nachystat na tác a cukrový roznést do obýváku.

Vběhla na chodbu , oblékla se do své oblíbené bílé mikiny, nazula na sebe bílé boty, které byli zdobené kožíškem a dvěmi bambulkami, které se při chůzi pohupovali, oblékla na sebe jemně narůžovělou bundu, přes krk si omotala červenou šálu, a na hlavu si nasadila červenou čepici. Ještě si vzala kabelku přes rameno,  na které měla pověšenou žabičku ,a do ní si vložila klíče.

Když otevřela dveře jemný vánek studeného vzduchu ji přelítl přes holý nos.

,, BRRR!“ zasyčela, oklepala se, a vydala se na cestu plnou sněhu. Raději sešla schody ze vchodu domu, aby se tam hned nenatáhla, a přidržovala se zábradlí. Prošla sněhově přikrytou zahradou až k brance, kterou otevřela a vyšla na ulici.

Kolem ní procházelo spousta lidí, kteří se procházeli bílým městem a sebou vláčili tašky, zřejmě plnými dárky, kterými budou chtít překvapit své blízké o štědrý den. To ji připomnělo, že by se konečně mohla podívat na nějaký ten dárek pro svého přítele Kenjiho, své přátele, a hlavně pro své rodiče.

Přešla přechod, a namířila si to do aleje plné různých obchůdků. Také to procházela kolem stánku, kde prodávali horkou čokoládu, a samozřejmě že v téhle zimě jí neodolala.

,, Vezmu si jednu horkou čokoládu za 12Kč“ řekne prodavačce, a ze své kabelky začne lovit peněženku s penězi.

,, Dvanáct korun!“ podává ji s úsměvem a načervenalým nosem s tvářemi příjemná prodavačka a šahá po penězích, které ji podává Chloe.

,, Děkuji.“ Řekne Chloe, a od příjemné prodavačky si vezme horkou čokoládu v kelímku, a zahřívá se sní. Prochází tak kolem krámků, kouká do výloh a usrkává.

Všude kolem ní je spousta lidí, kteří taky pokukují co by kde koupili, a při tom našlapávají vrstvy napadlého sněhu, který jim překáží v cestě. Celé město pokryla bílá peřina a také ho zdobí spousta vánočních ozdob, které jsou pověšené různě na lampách, domech no prostě všude kde se jen dá.

 Na náměstí je postaven vysoký vánoční stromeček, a po celém náměstí jsou rozestavěné stánky s různými dobrotami, nebo blbůstkami, kterými můžete potěšit své přátele.

Chloe opět přešla přes přechod a namířila si to rovnou tam. Potkala tam spoustu lidí, a také všude kam se podívala viděla nějakou zamilovanou dvojici. Dokonce i dvě vrány, které přilétli pod strom byli jak hrdličky, a zobáky se jemně poštuchovali a pročichrávali si navzájem své peří.

Chloe to tak pozorovala a zastesklo se jí po Kenjimu. Ten tu momentálně nebyl, protože jel na týden někam na hory se svými rodiči, a věřte mi , že kdyby ho do toho nenutili nikdy v životě by nejel. I když ho výška moc láká, se svými rodiči doopravdy ne. Každou chvíli ho totiž kontrolují a starají se o něj jako o malého pětiletého chlapečka, za kterého ho stále měli, i když Kenjimu už dávno bylo osmnáct.

Chloe tak sama procházela stánky a pokukovala co by mu tak mohla koupit. Naproti ní na ni ale zavolala jedna dívka, která se vedla za ruku s nějakým vysokým mládencem.

,, Chloe!!“ mávala na ni její nejlepší kamarádka, která zde byla s Yamatem a také šli vybírat nějaké ty dárky.

,, Jé Ahoj!“ pozdravila je a s úsměvem šla k nim.

,, Co tady děláš takhle sama!“ pousmála se na ni Zoe.

,, Ále , koukám co by sem mohla koupit Kenjimu.“ Mávne rukou Chloe, a pak se ustaraně poohlédne po všech krámcích, které tu sou, protože ji mihne hlavou fakt, že Kenjimu nesežene žádný dárek.

,, Jo takhle. To mi tu zas sháníme něco pro mamku.“ Pousmála se a pevně se držela Yamata, ke kterému se i tiskla.

,, Tak hodně štěstí!“ řekla Chloe povytáhla si svou čepici, která ji mírně sjížděla do obličeje, a vydala se dál hledat nějaký dárky.

Zoe s Yamatem také zamávali, a zastavili se u stánku plném cukrovinek.

,, vzdych!“ povzdychla si a z pusy jí vyšel bílý obláček. Došla ke stánku plném plyšových hraček, a zahlédla tam nádherného obřího medvěda.

,, Jé ten je nádhernej!“ vydechla a hladila ho po příjemné plyši.

,, Stojí 599Kč“ řekl prodavač.

Chloe na něj povzhlédla s udivením, že takhle veliký medvěd, co ji šahal až k pasu stojí poměrně málo.

,, Jenom?“ zeptala se ještě pro jistotu.

,, Ano, jsou přece vánoce, a tak jako vánoční dárek všem zákazníkům dávám levnější cenu!“ usmál se na ni.

Chloe si zase povytáhla čepici, a upravila si své dva culíky.

,, Tak to já si ho vezmu!“ řekla s radostí a udivením zároveň a z peněženky vyndala peníze, které podala prodavači.

,, Děkuji slečno.“ Usměje se na ni ještě jednou starší pán, který ji právě prodal obřího medvěda s příjemného plyše, který měl kolem krku omotanou červenou mašli.

,, Já taky“ řekla mu s úsměvem na oplátku, a popadla velikého medvěda. Chystala se sním jít tedy domů, protože s takovou velikou věcí nemá cenu už nic nakupovat. Ještě si ale vedle do stánku skočila pro jednu horkou čokoládu, a pak společně s medvědem v náruči si to namířila na nejbližší volnou lavičku, na kterou se chtěla usadit a chvíli si odpočinout od věčného chození, které pro ni bylo velice namáhavé.

Lavička už nebyla od sněhu, protože na ni asi před Chloe seděl a tak ji ulehčil práci, kterou by Chloe zřejmě udělat nemohla protože v jedné ruce jen tak tak držela obřího medvěda, a v druhé podržovala šálek horké čokolády, kterou usrkávala. První na lavičku usadila medvěda, a pak si sedla vedle něj a pozorovala vše co se dělo kolem ní.

Jak tak usrkávala a koukala bůh ví kam, nějak se ji v odrazu sněhu mihla žena. Ta žena o které se ji pořád zdá. Chloe se lekla a málem na sebe vylila šálek čokolády.

Že by to nebyl jen sen? Byla ta žena skutečná? Má se ji Chloe bát? Nevěděla. Zatím ji znala jen ze snu. Opět se vrátila k myšlenkám na sen, který se ji v poslední době zdál pravidelně každou noc.

,,Vzdych!“

Chloe opět povzdychla a pohlédla do modravého nebe, které se vznášelo nad její hlavou. Usrkávala horkou čokoládu, a prázdný kelímek pak vhodila do odpadkového koše, který stál hned vedle její lavičky.

,, Ahoj“ ozvalo se vedle ní. Její pohled se rázem přetočil na směr odkud vycházel hlas. Stál tam v čepici, zabalený šálou a teplým oblečením, mladý chlapec.

,, Zuki!“ vykřikla Chloe. Její oči si ho prohlíželi jestli je to skutečně on, a pomalu začínali projevovat radost, tím že se  jemně zaleskly se slzami.

,, Zuki!“ vykřikla ještě jednou vyskočila z lavičky a skočila mu kolem krku, a pevně ho objala.

Zuki se jemně začervenal a objal ji taky.

,, Kdy si se vrátil?“ zeptala se ho s velikou radostí, a její oči nabývali pomalu více slz až ji pramínky stekly.

,, No popravdě sem se vrátil dneska brzo ráno. Po neplechách Dark Angela jsme toho měli hodně co napravovat, a musel sem jim se vším pomoct.“ Usmál se na ni a rukou ji setřel slzy.

,,Pane jo, ty si tady!“ nemohla to stále rozdýchat a pořád se přesvědčovala jestli před ní opravdu stojí její opravdu dobrý přítel Zuki.

,, No jo.“ Usmál se.

Najednou začal padat sníh. První vločka spadla Chloe na špičku nosu. Druhá na Zukiho špičku nosu. Oba se oklepali studem a zasmáli se. Vzhlédli vzhůru  pozorovali spoustu sněhových vloček jak padají na zem a vytvářejí tak novou vrstvu přírodní peřiny.

Vzhlížíme vzhůru. Náš pohled vstoupá do výšin nebe, a ustane až v neznámém prostoru nad zemí. Je tam veliká zima. Vše je zmrzlé a nikde ani živáčka. Zvláštní nicotu zdobí jen vysoké rampouchy a v dáli nějaké křeslo vyřezané z ledu. K němu se blíží zvláštní žena. Ano přesně ta, o které se zdálo Chloe. Při její chůzi se za ní táhne zvláštní ledová síla. Vše mrzne. Žena usedá na křeslo. Vedle sebe zapíchne do hlubokého sněhu svou křišťálovou hůl, kterou sebou vláčí. Asi má magickou moc. Na něco ji určitě používá. To je zatím ale tajemstvím. Žena to zatím nikdy nepoužila. Před sebou rozmáchne rukama a objeví se před ní křišťálová koule.

V ní se odráží život na zemi.

,, Najdi mi ty dívky, které chrání city!“ řekne ledově a pozoruje upřeně kouli. Ta ji najde postupně všechny kamarádky. Všechny Keepers Spirit, které mají za úkol ničit démony, chránit zemi před zlem a hlavně chránit city na zemi. Bez nich by na planetě zavládlo něco co si nikdo neumí představit. Vznikla by vlastně prázdnota. Nikdo by nepociťoval nic. Žádnou radost, lásku, štěstí , přátelství, smutek, … prostě nic.

A to právě určitě osoba , která seděla na ledovém křesle, chtěla. Něco ji trápilo, ale sama to netušila. Její srdce tvořil jen větší kus ledu, a proto chtěla, aby se takhle netrápila sama, potrestat všechny co žijí pod ní.

,,Hmm… budeme je muset přemoct!“ řekne do tichého prázdna, žena, které její stříbrné vlasy jemně profoukl vítr, který zrovna mířil někam daleko na zem.

Žena vstala z křesla, mávnutím ruky křišťálová koule zmizela, do své levé ruky vzala ledovou křišťálovou hůl, a pokračovala v cestě do bílého prázdna.

Chloe tedy měla živý sen. Měl ji varovat před tímto zlem co se na ně chystá. Měl ji varovat. Chloe to ale nějak nebrala jako varování. Nepochopila to. Nečekala že by zrovna teď mohlo přijít další zlo, které na ně číhá z nad země. Nic netušíce se pohybovala po městě a koukala po dárkách. A pak potkala svého přítele Zukiho, kterého dlouho neviděla a povídala si sním. Na nic tedy nemyslela. Ani ostatní neměli ani pomyšlení že by se opět něco chystalo.

Zvláštní žena se postavila nad jakousi díru, která vedla  přímo nad zem. Namířila na ní svým žezlem.

,, Tak začneme tady!“ usmála se zvláštně, a z žezla vyšel proud ledové energie, který pokryl jednu část země. Ledová paní se usmála a pokračovala v cestě.

 Všechno v té oblasti zmrzlo. Vše živé zůstalo stát a jejich srdce byla zmrzlá. Byli jakoby v hlubokém spánku. Byli mrtví? Nevím… vše bylo pokryté ledem.

To že  tahle oblast neznámě zmrzla z ničeho nic se objevilo okamžitě ve zprávách.Všichni se pomalu dovídali že zmrzla část republiky, a na těch místech se už neprojevuje vůbec žádný život.

Teplota je natolik nízká, že by v té zimě nemohl přežít nikdo i kdyby byl hluboko pod zemí.

,, Další informace vám přineseme za okamžik.“ Ozvalo se z hrající televize. Chloe už přišla z nákupů, a sebou na návštěvu přivedla Zukiho. Usadila ho do obýváku na gauč a zapnula mu televizi a pod nos mu strčila plný tác cukroví.

,, Slyšela si to?“ zeptal se Zuki a otočil se od televize směrem ke dveřím , které vedli do kuchyně, kde Chloe připravovala šálek horkého ovocného čaje, protože oba byli docela promrzlí z té venkovní zimy.

Chloe nakoukla do obývacího pokoje a koukla po televizi.

,, Hmmm..“ podivila se a zase zalezla do kuchyně.

Do dvou hrnků nalévala čerstvě ohřátou vodu na čaj, a jak tak zalévala , tak začala myslet zas na tu ženu z toho snu, která ji uvízla v paměti. Nemohla na ni zapomenout. Vždy když si na ni vzpomněla cítila zvláštní zastudění na srdci. Nevěděla proč to je. Kdo je ta žena? Ptala se sama sebe. Každou noc ji trápil ten samí sen. Sen, který nedokázala pochopit. Jaký měl význam? Sama nevěděla. A ještě k tomu se tu objevila nějaká oblast , která celá promrzla, a vše jakoby někdo mávnutím proutku zmrazil. Co si o tom má chudák Chloe myslet?

Zalívá čaj. Doleje to až po okraj a pak do každého nasype dvě lžičky krystalového cukru.

,, Tady máš Zuki!“ postaví šálek čaje na stůl, který je naproti gauči.

,, Jo díky moc!“ poděkuje ji s úsměvem a věnuje se dál televizi, ve které oznamují, že takhle podobně zamrzli další oblasti ve Státech, v Africe a v Evropě.

,, Nechápu co se to děje!“ kroutil nevěřícně Zuki hlavou.

Chloe byla zatím potichu. Nevyjadřovala se k tomu. Raději se usadila do křesla vedle Zukiho, popadla šálek horkého čaje na zahřátí, a začala usrkávat. Nechtěla na to myslet. Raději si prohlížela květinu, která byla naproti ní, a přemýšlela o ní. Co kdyby byla kytka. V tuhle chvíli by byla ráda kytkou. Žádné starosti, žádné povinnosti. Vypadala by úchvatně. Být květina? Živit se jen odou a hnusy z hlíny. Fůj!! To raději ne. Raději bude sama sebou. Bude Chloe Makito, který je narozena jako Keepers Spirit a musí zachránit svět.

,, Tohle nevypadá dobře. Myslím že za tím něco bude!“ řekne Zuki a podívá se na zamyšlenou Chloe.

Ta upíjí čaj a kouká do země.

,,Vím. Bude to ona. Cítím to. Ale já nevím jestli se mi chce bojovat. Nevím. Tolikrát sem bojovala. Zatím my to vyšlo. Ale co když to tentokrát nevyjde? Může být silná. Nevím… neznám ji. Jen ze snu. Proč se objevila? Proč se mi o ní zdá? Mám to říct Zukimu? Ne raději ne.“

 Ve své hlavě myslela na tolik věcí. Měla zvláštní pocit že za tím vším stojí ta žena o které se jí zdá. Pomalu ji začínalo docházet, že ten sen se ji nezdál jen tak. Měl ji varovat. Ano , varovat. Upozornit ji včas, že ji a celému světu hrozí nebezpečí. V čas, než je ledová královna porazí. Přece jen Chloenin sen končil tím , že nad ní královna stála, a její srdce probodla svým žezlem. Ano to bylo to upozornění. Jestli nezasáhnou včas, takhle to skonči.

,, Zuki, co víš o ledové královně!“ zeptala se ho najednou.

Zuki se na Chloe udiveně podíval ale pak se zamyslel a vzpomněl si na něco zajímavého.

,, Hmmm… vím jen to, že to bývala dívka, narozená jako princezna ledů, která jednou bude dohlížet nad světem a v pravý čas ho bude pokrývat sněhem. Jednou se ale zamilovala do pozemské bytosti. Jenže proto, že byla stvořená pro led, když se ji dotkl zemřel. Umrzl. Ona to neunesla, a tak se uzavřela sama do sebe. Zestárla o pár let a stala se z ní mrzutá paní. Odebrala se tedy k věčnému spánku Dál nic nevím. Ale je to jen pohádka.“

Chloe se zamyslela. Přemýšlela, a zkoušela to všechno spojit do sebe.

,, Proč najednou začali zamrzat části země?“

,, Nevím“ zavrtěl hlavou Zuki.

,, Ledová královna se probudila.“ Řekne přesvědčivě.

,, Zdálo se mi o ní. Že mě chce zničit, a nakonec snu mě probodla svým žezlem!“ řekne Chloe a kouká do země.

,, Je to jen legenda Chloe!“ řekne Zuki a dál upřeně sleduje televizi.

,, Není, věř mi určitě je to ona!“ řekne Chloe. Vstane z křesla, a vběhne na chodbu.

,, Zavolej holkám , že se sejdeme ve tři hodiny na náměstí!“ vykřikne a hodí po něm telefon.

,, Jo…“ odpoví ji, a začne vytáčet čísla.

Chloe vyběhne schody do svého pokoje. Otevře dveře, a vejde. Její oči směřují jen na jedno místo. A to je její stůl. Přijde k němu otevře zásuvku a v ní je uložená transformační brož.

,, Tebe teď budu potřebovat!“ řekne si pro sebe, popadne brož a zásuvku zase zasune.

Usadí se na postel.

,,Je to tady. Opět budu muset bojovat. Musím zachránit svět. Zachránit city. Zachránit vánoce. Musím tedy obětovat svou volnost a vyměnit ji za boj. Zvládnu to. Určitě ano. Určitě se mi povede zničit královnu ledů, která teď mrazí celý svět. Pomocí přátel ano.“

 Je nervózní. Kdo by v její situaci nebyl. Znova začít bojovat. Už tolikrát bojovala. Jenže teď si nebyla jistá. Myslela si totiž že porazili všechno zlo. Jenže ne tak docela. Jedno menší se teď probudilo a páchá neplechu, kterou je třeba zastavit dřív, než bude pozdě. Než bude zmraženo i to poslední srdce žijící na zemi.

,, Chloe pospěš, už musíme jít!“ vykřikl ze  zdola Zuki a navlékal se do bot a bundy.

Chloe vstala z postele, transformat vložila do kapsy, zapnula si mikinu a odešla z pokoje. Zavřela dveře, a na malý moment se o ně ještě opřela.

Přemýšlela, a nevěděla o čem. Měla strach? Bála se? Čeho? Že se sen vyplní? Že už je pozdě a že tedy prohrají? Asi ano. Ale teď nebyl čas na pochyby. Musela se sebrat sejít schody a obléci se do té zimy a co nejrychleji se dostat společně se Zukim na náměstí, kde se sejdou se všemi Keepers Spirit.

Seběhla tedy schody, jak si dala za úkol, navlékla na sebe zimní bundu, okolo krku si omotala šálu a na hlavu si nasadila čepici. Už stačilo vklouznout jen do bot a vyjít ze dveří.

Oba byli připraveni vyjít ven. Za sebou zavřeli dveře, a co nejkratší cestou se vydali na náměstí, kde na ně čekali holky.

Chloe celou cestu přemýšlela. Přemýšlela a koukala do země. Nechápala jak je možné, že se ledová královna probudila. Co je vůbec zač? nevěděla…. Nikdo to nevěděl.

Oba šli zasněženým městem. Z nebe začal padat sníh a jemně se vznášel ve vzduchu, a poletoval až dopadl na něčí hlavu, nos, nebo na zem. Přešli přes přechod silnici a na druhé straně už viděli spousta stánků , něco jako vánoční trhy, které viděli už ráno, a ráno se tam Chloe potkala se Zukim. To ještě netušila že bude muset bojovat. Měla jen jeden problém, koupit dárky. V tu chvíli nic jiného netušila. Pak ale potkala Zukiho. Konečně se vrátil. Konečně nebyla sama.Konečně se necítila prázdná a znuděná. Procházeli se a pak ho pozvala domu na čaj, protože jejich nosy byly hodně moc zmrzlí. Doma se pak díky televizi dozví tohle. Tohle o čem přesně nechtěla slyšet. Věděla že ten sen, který se ji neustále opakoval, nebude jen tak nějaký sen. Varování. Na které ale nedala. Co když už bude pozdě? Musejí si pospíšit. Ale kam ji půjdou hledat? Vždyť ani neví kde ji mají hledat. Neví jak ji porazit, neví jak bojuje. Neví nic. Jak mají pospíchat, když ani neví kam to vlastně pospíchají. Zvláštní pocit vinny. Tak se Chloe cítila.

,, Tamhle jsou!“ ukáže prstem Zuki na holky, které už stojí a rozhlížejí se. Nejspíše už čekají jen na jednu osobu, která se jmenuje Chloe Makito.

Oba došli až k holkám, které netrpělivě čekali. Byli tam všechny. Všechny Keepers Spirit, které se , i když byli vánoce a měli být u svých příbuzných, setkali a měli chuť vyřešit problém. Byli tam všechny. Stála tam Zoe, kterou ale dnes strážkyně srdce potkala s Yamatem. Jayzie tam také přišla, a její krásu nyní rušil červený nos. Nejspíše ji byla asi hodně veliká zima, a měla rýmu. Byla tam Hiromi, která se od doby co ji Chloe viděla naposledy ani trošku nezměnila. Miyako, tam také stála a v ruce si držela svou brož. Misaka s Hikaru také přišli. Obě na vánoce neměli s kým slavit, a proto zůstávali ve vile Keepers Spirit. Přišla i Akira. Dívka pro ti které dříve bojovali. Byla to temná Keepers Spirit, ale nyní to táhla za stejný provaz. Ubytovala se ve vile, a trávila tam vánoce s těmi, kteří tam zrovna byli.

,, Ahoj!“ řekne všem Chloe, a stále si je ještě prohlíží. Bylo to zvláštní. Jako by se viděli po dlouhé době, a po dlouhé době měli dělat něco společného. Vždyť jen o vánocích sou od sebe pryč. Ne něco jiného ji trápilo.

,, Co se tedy děje?“ zeptala se jako první Misaka, která chtěla být v obraze a nad vším mít kontrolu.

,, No jde tady o ledovou královnu.“ Začne Zuki.

,, Musíme ji zastavit, než zmrazí celý svět. Teda aspoň takhle to cítí Chloe.“

,, Ledovou královnu?“ zeptá se Akira.

,, Není to náhodou Etaka?“ dodá. Akira byla v temném světě, a něco si z něj ještě pamatovala. Znala démony a zlo, které bylo připravené zničit Keepers Spirit. A proto hned co se k nim kdysi přidala se jim snažila co nejvíce pomoct.

,, Etaka?“ zeptají se všechny ostatní naráz.

,, takže je to pravda?!“ řekne otázkovtě Zuki. Nejdřív si myslel že je to jen taková legenda, ale zřejmě to byla pravda. Aspoň když o tom už věděla dívka, která kdysi byla součástí zla, tak na tom muselo být něco pravdy.

,,Ano je to ledová královna, která měla povstat a pomstít se těm kteří ji stvořili. A tak  se mstí celé zemi, protože nechce hledat přesnýho činitele.“ Řekne Akira, a v ruce si pohazuje se svou broží.

,, Takže ten sen byl pravdiví.“ Podívá se do země Chloe.

,, Měli by jsme ale hnout!“ řekne Jayzie a vybídne holky, aby se všechny přesunuli co nejrychleji na nějaké místo, kde by se mohli proměnit, a vypravit se za Etakou.

,, Půjdeme do lesa!“ řekla přesvědčivě Hikaru, která se ujala veden a všechny holky vedla. Hikaru také musela o Etaku něco vědět, protože taky pocházela ze světa nad zemí. Byla Keepers Spirit už dlouho, a tak musela znát ty legendy taky.

Všechny holky se tedy přesunuli do lesa, kde zašli co nejvíce hluboko. Všude kolem nich byl sníh, a veliká zima. Všech osm se postavilo do kruhu. Někdo ale stál uprostřed. Ano byl to Zuki, který taky měl v plánu bojovat.

Všechny Keepers Spirit před sebe do vzduchu vypustili své transformační brože. Bylo to zvláštní, všude byla cítit najednou čistá energie spiritů.

,, Keepers Spirit future angel start heart!“

,, Keepers Spirit furute angel start moon!“

,, Keepers Spirit furute angel start star!“

,, Keepers Spirit furute angel start sun!“

,, Keepers Spirit furute angel start flower!“

,, Keepers Spirit furute angel start drop!“

,, Keepers Spirit furute angel start light!“

,, Keepers Spirit furute angel start dark!“

 Všechny se proměnili. Opět po dlouhé době v sobě cítili tu zvláštní energii, která v nich proudila. Všech sedm spiritů se opět uložilo do srdce strážkyň. Všechny byli připravené k boji. Díky jejich energii, se proměnil i Zuki. Na čele měl opět stříbrnou čelenku , na které uprostřed byl zvláštní kámen rubínové barvy.měl na sobě modrý plášť a v ruce měl svůj meč se kterým mohl bojovat. Byl to takový ochránce Chloe a všech Keepers Spirit.

,, Tak a je to, jsme připraveni k boji, kam se teď ale vydáme?“ zeptá se Chloe.

,, Máme malá křídla, musíme tedy doletět ,no jak to říct do nebe.“ Usměje se Hikaru.

Všechny se na sebe podívají a jsou připravené vyletět vzhůru. Misaka a Akira berou sebou Zukiho, protože obě dvě jsou nejstarší a nejsilnější:D

Všech 9. tedy letí do nebe. Letí proti směru sněhových vloček a tak je zasahují do obličejů. V takové zimě letí studeným vzduchem, jsou lehce oděné. ( jak to že jim v těch šatičkách není zima? To je tou jejich energií. Ta je zahříváJ)

Jsou silné. Plné nově načerpané energie a míří rovnou za Etakou, která mrazí celý svět.Chloe stále přemýšlí nad tím jestli ji dokážou porazit.

,,Musím si věřit. Musím si věřit. Určitě to zvládneme. Je nás na to dost. Každá máme hodně sil a energie, se kterou ji porazíme a tak zajistíme klidné vánoce. Ano musím si věřit.“ Tyto věty si neustále opakovala při letu. Snažila se vyhýbat těm bodavě ledovým vločkám, ale i tak ji vždy zasáhli bud na nos nebo na jinou část obličeje. Cítila se volně. Letěla, byla uvolněná, a ještě si doplňovala víru. Chtěla bojovat. Chtěla porazit Etaku. Moc chtěla…

,,Už tam budeme!“ řekla Akira, která letěla ve výšinách jako první.

Všichni se objevili v prostoru, kde bylo jen bílo. Nikde nic jiného než bílo. Všude padal sníh, a byli bud zmrzlé vody, nebo ze země, která tu byla , vyrůstali rampouchy špičkou vzhůru. Bylo to zvláštní místo, které někomu něco připomnělo.

To je to místo. Bože. Blížíme se k é ženě. Určitě se tu objeví. Zůstanu tu sama. Já nechci . Bojím se. Ano přiznávám. Tentokrát mám strach že mě porazí. Že mě zničí kusem ledu. 

Tohle vše se Chloe honilo v hlavě začala mít pochyby a jen co si stoupla na pevnou zem, podlomili se jí kolena a spadla.

,, Chloe co se děje!“ přiběhne k ní Zuki.

,, Já…. Já mám strach.“ Vykoktá ze sebe. V jejím těle cítí zvláštní pocit prázdnoty. Jako by ji někdo vysával její cit.

,, Chloe, já vím že myslíš na ten sen. To ale není pravda. Jsme tady a porazíme ji.“ Řekl ji přesvědčivě.

,, Má pravdu. Vždy když jsme drželi spolu dokázali jsme to. Vždy jsme i z posledních sil porazili zlo, a vše se vrátilo do normálu. Musím si prostě věřit. Nemůžu dát na nějaký hloupí sen.“

Chloe se s pomocí Zukiho postavila na nohy a odvážně se vydala do předu. V dáli se jí začali rýsovat obrysy křesla, přesně takového jaký byl ve snu. A také pomalu zpozorovala že se k němu blíží ta žena. Ano ta žena o které se jí v poslední době neustále každou noc zdálo. Ta žena, které všichni říkali ledová královna. Ta žena která se jmenovala Etaka, a právě mrazila celý svět pod sebou.

,, Tamhle je!“ vykřikla Hikaru dřív než něco stačila říct Chloe. Ta to nestačila říct, protože teď nad vším moc přemýšlela , ještě se v mysli ujišťovala jestli je to pravda, a jestli je to přesně jako v tom snu, co se jí zdál.

Etaka usedla na svůj z ledu vyřezaný trůn. Před sebou rozmáchla rukama a objevila se jí tam křišťálová koule.  Koukala na ni překvapeným výrazem. Uvnitř totiž viděla všechny strážkyně citů, jak si to míří v bílém ledovém království přímo k ní.

Zavřela oči.

Na její tváři se objevil zlomyslný úsměv. Nadzvedla ruku, a luskla prsty. Na něco myslela. Zřejmě na nějaké kouzlo, protože po lusknutím prstů se u holek spustila ohromná sněhová bouře.

,, ÁÁÁ!“ křičeli holky, protože jim sníh narážel do skoro holého těla, a nepříjemně studený vítr se je snažil odfouknout.

Ano. Bylo to přesně jako v tom snu.

 Chloe stála a bránila se bouři. Pak k ní přišla Etaka, a usmála se na ni. Svým žezlem ji probodla, a byl konec. Konec celého snu.

Chloe začala cítit opět ten strach. Že je to vše podle snu. Že to tak i skončí. Ale proč v tom snu nebyla jako Keepers Spirit ale jako Chloe? Proč v tom snu byla sama a ne se svými kamarádkami? Tohle jediné ji dodávalo víru věřit tomu, že to zas až tak podle snu nebude.

 Bránila se větru a sněhu zároveň. Všechny tam stáli a drželi se na nohou jak to jen šlo.

,, Co budeme dělat?“ křičela do vzduchu Hiromi.

,, Musíme jít dál.!“ Vykřikla Chloe, jakoby to ani neřekla ona. Jakoby to za ní řekl v jejím těle někdo jiný. Někdo kdo ví jak na to. Někdo kdo s tím má zkušenost.

Chloe vystoupila do popředí s odvahou bojovat proti neznámu. Čekala už jen kdy se před ní Etaka objeví. Snažila se jít proti větru a silné bouři, a i přes bolest šla dál. Před sebou rozpoznávala ty rysy té ženy. Byla zvláštní. Nebyla ošklivá. Naopak. Ale její srdce bylo ledové, neuměla milovat, a tak se mstila za vše co musela trpět. V levé ruce opět držela to svoje žezlo, a na tváři měla pomstichtivý úsměv.

,, Bože..“ vykřikla Chloe, která stála těsně naproti ní. Zase se ji mihla vzpomínka na sen, ve kterém byla taky takhle blízko, a pak ji Etaka probodla.

Jenže tady to bylo jinak. Etaka se na ně podívala. Všechny si je prohlídla. Luskla prsty a v zápětí bylo po bouři. Všech osm strážkyní a Zuki stáli pevně na zemi a upřeným a nejistým pohledem koukali na Etaku.

,, Koukám že už jste přišli na to, co je příčinou toho zledovatělí!“ usmála se. Nikdo stále nevěděl co od ní může čekat. Všichni stáli jak zkoprnělí a jen čekali. Čekali na to co ještě Etaka řekne.

,, Uhodli jste správně. Jsem to já!“ zasmála se nahlas a namířila na ně svoje žezlo přímo na ně.

Chloe si uvědomila že jinak než bez boje to nepůjde. Když jen viděla jak na ně Etaka namiřuje, měla strach. Ale i tak se vzchopila a vzala pevně do svých rukou hůlku, a namířila ji na oplátku na Etaku.

,, Nemáme strach, Etaku!“

,, To já taky netvrdím!“ pousmála se. A tím Chloe vyvedla z míry.

,, Co..?“ vykoktala.

,, Ano, netvrdím že máte strach. To by jste tu jinak nebyli kdyby jste se báli. A nebo jste se přemluvili sami i přes strach a teď nevydáte ani hlásku.“  Usmívala se a stále namiřovala své žezlo na holky.

Kolem nich byl jen sníh a bílí prostor, který vyplňovala jen zima a ledový vítr. I kdyby holky chtěli utéct neměli by kam. Museli tedy bojovat proti ledové královně, která vypadala silně.

,, Power Crystal Magic!“ začala Chloe a její hůlka se naplňovala energií z jejího srdce.

,, Invinvible heart power and love!“

Vykřikla svůj útok, který mířil na Etaku. Jenže její útok se jen odrazil od jejího žezla a letěl spátky na Chloe.

Ta se mu jen tak tak vyhnula.

,, Né…“ řekla Chloe nešťastně a nevěděla co tedy má dělat, když její doposud nejsilnější kouzlo prostě na Etaku nefunguje.

,, Musíme se hodně snažit!“ vykřikla Misaka a vyvolala své kouzlo.

,,Power Crystal Magic – Invincible drop power and grief“ její kouzlo se díky fialovému světlu uvolnilo z hůlky a narazilo na Etaku. Jenže ta to opět vykryla svým žezlem a útok se odrazil.

,,Myslím že to žezlo budeme muset zlomit!“ řekl Zuki, a vyndal svůj stříbrný meč a byl připraven k boji.

,, Máš pravdu Zuki, jinak nic nezmůžeme!“ přikývla Chloe. Zuki natáhl svůj meč před sebe, a Chloe tak udělala se svojí hůlkou.

,, Power Crystal Magic!“ vykřikla a její kouzlo udeřilo do Zukiho meče, a vplulo do něj. Zuki tedy teď měl sílu lásky od Chloe. Díky této energii Zukiho meč jiskřil a kolem něj byli malé růžové blesky.

,, Myslíte že mě tímhle porazíte?“ smála se Etaka.

Zuki se na ni zlostně podíval a rozeběhl se přímo na ní.

,, Silver sword attack!“ vykřikl a udeřil do Etačina žezla, a díky tomu do ní vplula chloenina energie.

,, Ne!“ vyjekla a své žezlo hned strhla k sobě.

Zuki stál v popředí všech holek a všichni jen sledovali co bude dál. Etaka měla prasklé žezlo. Takže tedy už nemohlo fungovat na plných 100 %.

,, To jste neměli dělat. Teď se vám to vymstí.!“ Zasmála se.

,, Ice tornado!“ vykřikla a z jejího žezla vylítla ledová energie a zasáhla všechny zde přítomné.

Všechny to strhlo k zemi, a nikdo se po útoku ani nehnul. Všichni byli omámení. Etaka je jedním útokem zničila.

Chloe se zdál opět sen.

Byla v prázdnu. Velikém prázdnu a vzpírala se silné bouři. Snažila se jít dál. Snažila se i přes studený vichr a sněhové kroupy pokračovat v cestě za nějakým neznámým cílem. Vzpírala se ale led ji pomalu zamrzával v kostech. Před ní povstala žena. Krásná, ale už na první pohled vypadala utrápeně. V levé ruce držela své žezlo. Usmála se na ni a s pomocí žezla bodla. Ano bodla, ale do Chloe to nebylo. Konečně viděla pokračování snu. Viděla jak bodá do pevniny na které stojí a tak utváří díru. Díru pomocí které uvidí na zemi a bude moct svým ledovým dechem zmrazit vše co je možné v díře vidět.

Probudila se.

Ledová královna stála nad nimi a usmívala se. Teď postupně chtěla každou zničit. Chloe se ale vzchopila a vstala ze země, cítila jak ji umrzají nohy do země na které stojí.

,, Invincible heart power and love!“ vykřikla a z její hůlky se uvolnila veliká energie, která zasáhla její žezlo. V tu ránu se rozlomilo vejpůl. Jednu část držela v ruce a druhá upadla a zem. V jejích očích se najednou objevilo něco zvláštního. Objevilo se tam něco , co by se dalo nazvat jako strach.

Etaka zůstala stát jak zkoprnělá. Mezitím se Chloe pokoušela vzkříšit svoje kamarádky  a Zukiho, a teď už zbývalo jen vyvolat společné kouzlo, aby ji porazili a mohli se v klidu vrátit na zem.

,,Zvládnete to , vyvolejte kouzlo!“

 pokoušela se o naději Chloe.

První kdo se probral byla Akira. A začala kouzlit.

,, Invincible dark power and dreams!“

hned po ní to řekla Misaka a postupně se všechny holky probouzeli a vyvolali kouzlo, které se snažili udržet nad Etakou než vyvolá kouzlo i poslední Keepers Spirit a vše jakou jednu velikou energii na ni pošlou.

,, Invincible light power and hope!“

,, Invincible drop power and grief!“

,, Invincible flower power and honestly!“

,, Invincible sun power and courage!“

,, Invincible star power and light!“

,, Invincible moon power and friendship!“

řekla předposlední strážkyně a čekalo se už jen na Chloe která jako poslední považována za nejsilnější vyvolá kouzlo, a všechna energie zničí jednou pro vždy temnotu v Etace.

,, Invincible heart power and love!“

uvolnila se tedy růžová záře, vplula mezi ostatní a všechny se spojili v jednu velikou duhu. Byla to nádhera vidět všechny ty barvy. Siřela z nich taková krásná a naplňující energie že to ani nebylo možný. Všechny se spojili v jednu a zasáhli Etaku.

,, ÁÁÁ!“ ozval se bolestivý výkřik.

Všechny holky stáli v kruhu a s nimi i Zuki. Ve prostřed nich ležela Etaka. Něco se ji stalo. Něco zvláštního. Ano. Konečně ji pustila temnota a touha po pomstě. Když se probrala nebyl v obličeji už tak bílá jako sníh ale dostala normální barvu v obličeji. Její oči taky nabrali barvu světle modré. Konečně vypadala jako praví člověk. Akorát že byla pořád pověřena tím že musí dohlížet nad zemí na to aby v praví čas na správném místě padal sníh.

Etaka se probrala. Stoupla si a v ruce se ji ze vzduchu vytvořilo opět žezlo. Tentokrát ale bylo jen na sníh.

V dáli se k holkám přibližoval nějaký obrys člověka. Pomalu bylo rozpoznat že je to muž. Chloe na něj upoutala pozornost a sledovala ho. Vypadal přesně jako princ. Princ po kterém Etaka toužila. Konečně přišel. Na už neměla ledové srdce, a tak mohla milovat. Milovat toho do koho byla zamilována dřív, když byla ještě celá z ledu. Ale teď díky čisté energii Keepers Spirit se z ní stala živá bytost.

,, Díky!“ usmála se. Do kruhu k ní vstoupil ten muž. Byl nádherný a věřte že kdyby Chloe byla mladší tak slintá nad jeho krásou.

,, Nemáš zač!“ usmála se.

Všechny holky je ještě chvíli pozorovali.

,, Takato!!“ vykřikla Etaka a vrhla se do chlapcovo náruče. Oba se štěstím objali. Konečně se jim splnilo to co si vždy přáli. Být spolu.

,, Moc děkuji!“ brečela štěstím Etaka.

Chloe a ostatní se na ni jen pousmáli a pomalu se odebírali zpátky domů. Přece jen měli ještě dost práce jak několika místům darovat znovu život.

,, tak ještě teď budeme muset vyvolat to samé kouzlo a oživit doposud zmrzlé postavy.“ Řekla přesvědčeně Chloe.

,, Uděláme to ale tady. Stojíme přesně na středu, odkad pochází všechny díry, kterými Etaka mrazila svět.“ Holky na ni chvíli koukali o čem to zas mluví. Nikdo totiž nevěděl přesnosti o jejím snu.

Ale i tak svojí princeznu poslechli:D

Všechny namířili své hůlky nad sebe a vypustili ohromnou energii. Ta se opět spojila v jednu velikou. Byl to tak silný náraz jak se spojili , že energie rozprskla a v podobě duhového deště spadla rychlostí světla na zem.

Vše se tedy vrátilo do normálu. Všude bylo počasí jaké mělo být a holky se vydali na letící cestu domů. Všechny se prolítávali vzduchem a doprovázel je jemný sníh, který  jim Etaka poslala na rozloučenou.

,,Konečně doma. Konečně po boji. Konečně si můžu odpočinout!“ vydechla si Chloe. Bundu si pověsila na věšák a hupsla do gauče.

Roztáhla se po celé pohovce jak dlouhá tak široká a zavřela oči. Cítila konečně uvolnění a už neměla z ničeho strach. Konečně vše dali do pořádku a teď už může jen čekat na vánoce a nakoupit ty spráné dárky.

,, Dárky!“ vykřikne a okamžitě se probudí ze svého lenošení. Vyskočí z pohovky a vběhne na chodbu. Úplně zapomněla že nemá ještě všechny dárky. Zbývalo jen pár hodin než přijdou rodiče domů, a maminka připraví večeři a všichni usednou ke stolu.

Rychle tedy vyběhla z dobu. Při běhu si ještě dopínala bundu a utíkala někam do města. Snad bude mít štěstí a něco takhle rychle sežene…..

                                                                                  KONEC